J. S. Bach: Kantate "Wachet auf, ruft uns die Stimme" BWV 140

Gabriel Fauré: Requiem

Ohlasy koncertu ve Waldsassenu 10. 11. 2019
*******************************************

Díky za úžasný koncert - článek z deníku ONETZ

Překlad:

Vřelé díky za krásný koncert

U večeře končil společný projekt obou sborů. Partnerský sbor na rozloučenou ještě zazpíval.

Už od roku 2009 pořádají oba sbory společně "Velký podzimní koncert" v bazilice. Tentokráte Bachovu kantátu "Wachet auf ruft uns die Stimme" a "Requiem" od Gabrieal Faurého. Pro Andrease Sagstettera to bylo také výročí, byl to 20. podzimní koncert pod jeho vedením.

Sagstetter nacvičil obě díla se svým sborem, sbor od Brna nacvičoval se svým vedoucím Jaroslavem Martináskem a s Dominkem Pernicou. To je mladý dirigent z řad sboru.

Farář Thomas Vogl poděkoval za krásný koncert. Chvíli pobyli i sólisté Craig a Hoza. Krátké sólo měl také zpěvák sboru baziliky Ottmar Andritzky.

"Těší mě, že přátelé z Čech tak omládli", pronesl farář o omladině sboru Rastislav. "Byl jsem překvapen, když jsem dnes na bohoslužbě viděl tolik mládeže."

"Všichni jsme mohli cítit, jak dobré je naše přátelství a jak z toho i umělecky něco krásného vyvstalo", řekl farář a těší se na shledání v příštím roce. Hostující sbor dostal lahůdkové salámky z řeznictví Malzer, Vítek Martinásek přivezl perníčky a víno z blanenského regionu. "Těšíme se na příště."

I Waldsassenský sbor měl hostující zpěváky, jednoho dokonce až z 1000km vzdáleného partnerského města Marcoussis, který letos opět přijel.

Příští společný koncert už je smluvený: 8. listopadu 2020, Beethovenova "Mše C du op. 86" a "Gloria" od Johna Ruttera.

S upokojující důvěrou - článek z deníku ONETZ

Překlad:

(pod fotkou): Při 10. společném koncertu: Sbor baziliky Waldsassen, Rastislav Blansko, Czech Virtuosi.

S upokojující důvěrou

Spojené amatérské sbory Waldsassen a Rastislav Blansko ukončily letošní koncertní a liturgický rok. Na programu nadějeplné Requiem a burcující Kantáta.

Již po dvacáté pod vedením A. Sagstettera provedly oba sbory díla Faurého a Bacha. V den výročí lidového smutku a podesáté společně nechaly v bazilice zaznít plody sousedského přátelství.

Bachovou kantátou zpěváci směřují náš pohled také k nadcházejícímu adventu.

V poměrně pomalém tempu začíná melodický chorál, naladěný soprány a krásně doprovázený hornami a celé dílo si tak udrží zdrženlivý jásot. Sólový tenor Ottmar Andritzky oznámí příchod ženicha, bohužel nepřesvědčivě. Dialog mezi duší (Claire Elizabeth Craig, Soprán) a Ježíšem (Roman Hoza, baryton), doprovázený virtuózními sólovými houslemi, sedí tónově velmi dobře, dokud se baryton, očividně trochu znejistěn, nazačne držet zpět a zpívat polohlasně.

‚Můj přítel je můj‘

Ve čtvrté větě zpívá tenor Cantus firmus, tentokrát v poněkud svižnějším tempu a se známou smyčcovou melodií. Druhý rozhovor „Můj přítel je můj“ rozezní rázně hoboj, soprán a baryton ladí. Spojené sbory se vyšvihnou hodny oslavného zpěvu v závěrečném chorálu ve velkolepém Gloria. „Evig in dulci jubilo“ zakončuje sonátu s nádechem nacházejících Vánoc.

Requiem není žádným dramatickým ztvárněním Dies Irae s ponurým pohledem na konec časů, ale jde o žal zcela bez hněvu, který přes bolest nad smrtí podobně jako při pohřební oslavě ‚In Paradisum‘ (v ráji) má v očích plno světla a naděje z vykoupení. V mnoha „Hosana in excelsis“ od čistých žesťů a výborně hrajícím orchestru dosahuje vrcholu. Poslední verš zkomponoval Fauré melodickou prostotou mírového povzdechu: „Pie Jesu“. Sopranistka zazpívala tento vrchol dojemně.

Klid a uvědomění

V „Agnus Dei“ uvedou tenoři jednohlasné volání sboru po věčném klidu. Téměř dramaticky se vylouplo „Libera Me“. Baryton prosí libozvučně o spasení, sbor poukazuje ve fortissimu spolu s hornami na poslední soud. Finále „In Paradisum“ zní jako nadzemská hudba andělů, která provází do ráje. K působivosti ji přivádí plný zpěv s doprovodem harfy a brnkáním strun.

Celkově toto provedení Requiem pod vedením Andrease Sagstettera, který dává velkou váhu jednotnosti a přímočarosti, vyzařuje klid a uvědomění, v neposlední řadě díky jednotlivým náladám odpovídající hry orchestru.