10. výročí spolupráce obou sborů

G. Puccini: Messa di Gloria
Sóla: Tomáš Černý, Roman Hoza
Orchestr: Czech Virtuosi
Diriguje: Andreas Sagstetter

*

A. Dvořák: Te Deum
Sóla: Daniela Straková-Šedrlová, Roman Hoza
Orchestr: Czech Virtuosi
Diriguje: Jaroslav Martinásek

Článek o Waldsassenu od pana Roučky - děkujeme!

HUDEBNÍ ZÁŽITEK V BAZILICE - recenze z německých médií - ONETZ - koncert 11. 11. 2018 Waldsassen
Překlad:
"Hudební zážitek v bazilice"
Dlouhé týdny se oba sbory z Waldsassenu a z Blanska připravují nezávisle. V plánu jsou jen dvě společné zkoušky, poté přijde provedení. A toto se stává velkým úspěchem.

Waldsassen: Podesáté stály sbory Chor der Basilika Waldsassen (Sbor Waldasassenské baziliky) a sbor Rastislav Blansko spolu v bazilice před oltářem. Pod vedením obou dirigentů Andrease Sagstettera a Jaroslava Martináska provedl tento impozantní, cirka devadesátičlenný sbor ohromující koncert. Již tradičně pak pro účinkující dozníval tento večer ve slavnostním sálu Domu mládeže. Před společnou večeří vyslovil městký kněz Thomas Vogl „dík za vynikající koncert“. Nazval ho velkolepým úspěchem pro všechny zúčastněné. „Atmosféra v bazilice vám zřetelně ukázala, že z něho lidé byli nadšení.“
Zásluhy nesou oba dirigenti, Jaroslav Martinásek a Andreas Sagstetter. Městský farář Thomas Vogl popsal svoje myšlenky během koncertu – na jedné straně s Pucciniho „Messa di Gloria“, a na druhé straně s Dvořákem a jeho hudbou. „Jak chudý by byl náš svět, kdyby se národy se svojí kulturou uzavřely, namísto aby se vzájemně obohacovaly tak, jak to v současnosti můžeme opět prožívat v hudbě.“ Farář Vogl poděkoval za desetiletou spolupráci a ještě více za přátelství mezi oběma sbory a potažmo také mezi oběmi zeměmi. „Toto zasahuje dál poza koncert a může dosáhnout toho, co si v těchto dnech musíme připomenout – míru, jednoty a svornosti mezi lidmi.

*

MINUTA TICHA PŘED CHVALOZPĚVY - recenze z německých novin - Waldsassen 11. 11. 2018
Překlad:
"Minuta ticha před chvalozpěvy"
Ovace ve stoje v bazilice. Nadšené publikum velkého Podzimního koncertu.
Nezvyklý začátek vystoupení: tradiční Podzimní koncert v bazilice, který se konal v den výročí uzavření smlouvy o konci první světové války, začal neobvykle – minutou ticha bylo připomenuto padlých minulých i současných válek. Dirigenti Andreas Sagstetter a Jaroslav Martinásek poté nechali zaznít chvalozpěvy míru v podání sboru a orchestru.

Opět zcela vyprodaný je kostel v neděli podvečer při této velké akci klasické hudby. Na programu jsou „Messa di Gloria“ Giacoma Pucciniho a „Te Deum“ op. 193 Antonína Dvořáka. Sbor baziliky Waldasassen se pro tento koncert spojil se sborem Rastislav Blansko (CZ). Doprovázel je orchestr „Czech Virtuosi“. Jako sólisté vystoupili Daniela Straková-Šedrlová (soprán), Tomáš Černý (tenor) a Roman Hoza (baryton).
„Messa di Gloria“ je bohaté dílo mladého Pucciniho. Jemně se rozeznívají smyčce v Kyrie. V Gloria převládají velkolepé, zářivé tóny. Svým jasným a čistým tenorovým hlasem odzpíval sólista Tomáš Černý vroucně „Gratias agimus tibi“. Dramaticky, majestátně a poutavě prezentoval Andreas Sagstetter Credo. Mírné, líbivé melodie sboru se střídají s drásajícími Tutti. V Benedictus ukázal barytonista Roman Hoza velkou procítěnost. Duet s tenoristou Černým v následném Agnus Dei zaznívá v krásně podařené harmonii. Publikum bylo těžce ohromeno a věnuje dirigentovi i hudebníkům dlouhotrvající potlesk.

Dvořákovo „Te Deum“ diriguje Jaroslav Martinásek. Bubny a tympány publikem zatřásly. Zářivé žestě a efektní dřeva přispívají k tomu, že se dílo stává slavnostním a pestrým hudebním zážitkem. Daniela Straková-Šedrlová zaujala svým silným sopránovým hlasem, který se prolínal s jemnými sborovými pasážemi.

V poslední větě Lento, Poco piu mosso použil Dvořák všechny rejstříky slavnostního díkuvzdání Bohu. Orchestr a sbor se vypnuli k maximálnímu výkonu. Plné napětí fascinují soprán a baryton posluchače. Po nádherném Alleluja jsou hudebníci a oba jijich dirigenti odměněni ovacemi ve stoje a téměř nekončícím potleskem.

*

V MÍRU JE JÁSÁNÍ DOVOLENO - recenze z německých médií - FRANKENPOST - koncert 11. 11. 2018 Waldsassen
PŘEKLAD:
"V míru je jásání dovoleno"
Připomenutí svěvové války chvalozpěvy Bohu? To si neprotiřečí. Před 900 návštěvníky se velký Podzimní koncert stává (také) upomínkou.
(pod fotkou) Sklidili dlouhotrvající potlesk při Velkém podzimním koncertu ... (jména)

Dříve než zazněl jediný hlas, zazněl jediný nástroj, panuje ticho. Téměř. Vážně a těžce zní zvon z věže, při jehož zvuku se 900 posluchačů vyprodané Waldsassenské baziliky zvedlo ze židlí k minutě ticha.

Na neděli, na den tradičního Velkého podzimního koncertu v chrámu Páně, padlo 100. výročí konce první světové války. Sedmnáct milionů padlých: a ani bitvy mezi národy a světové bojiště o 21 let později křesťanům víru v jednoho „milosrdného Boha“ neulehčilo. Přesto: „Gloria in excelsis Deo“ zní prostorami baziliky. Sláva Bohu na nebesích. A „Te Deum laudamus“, tebe, Bože, chválíme. Farář Thomas Vogl – když vítá posluchače, místní kostelní sbor a sbor Rastislav z Blanska jakož i komorní orchestr Czech Virtusi z Brna – se hlásí k „protikladu“ mezi pamětním dnem a uměním. Neboť může poukázat na výroky z děl Giacoma Pucciniho „Messa di Gloria“ a Antonína Dvořáka „Te Deum“, které znějí „in terra pax“, mír na zemi; „fiat misericordia tua, Domine, super nos“: tvoje slitování, Pane, buď nad námi.

Kyrie eleison‘, Pane, smiluj se: Pokorně a klidně vystupují veliký sbor a orchestr v této mši. Teprve 21 let bylo Puccinimu v roce 1880, když ji dokončil, jako ohromující důkaz svého talentu. Pevně, uvážlivě a neokázale řídí Andreas Sagstetter, zkušený hudební vedoucí baziliky, oba ansámbly během pestrého třičtvrtěhodinového programu. Vše vrcholí v čtyřdílném Gloria: rázně jako při pochodu intonují dřeva a mocný, a přesto s citem pro nuance, rytmicky převážně akurátní, zvukově kultivovaný sbor – a drží se při „in terra pax“ památně zpět. Za slib míru děkuje sólista Tomáš Černý svým statným, ve výškách přespříliš silným tenorovým hlasem.

Občasné jemnůstky, pár operetních vložek; současně vážně a upřímně uzavírají interpreti toto dílo v jeden celek. Začátek „Credo“ se stává příznakem sboru: žádná modlitba v tiché místnůstce. Ale i hluboké zamyšlení se chvílemi prosazuje. Obžalovačně připomíná sólista barytonista Roman Hoza v „Crucifixus“ Ježíšovu smrt na kříži, dokud sbor nezačne čtyřnásobně všemi hlasy oslavovat vzkříšení Mesiáše: „Et resurrexit“. V „Agnus Dei“ se sólisty se plně uspokojen odevzdává snětí všech hříchů – a to je téměř mimochodný, ale stejně tak i samozřejmý konec.

O to nespoutaněji, s divokým kvintetem bicí sekce, vehementním orchestrem a odvázaným jásotem sboru, vytrhává „Te Deum“ posluchače z rozjímání. Pod vedením Jaroslava Martináska, který nyní převzal taktovku, to vypadalo, jako by se zvukově měli protrhnout všechny hráze – dokud se proti tomu najednou nepostaví ctnostné tóny hornů a jasný důraz sólové sopranistky Daniely Strakové-Šedrlové.

Po Pucciniho mši vytvořil orchestr pro Dvořákovu mnohem šířeji instrumentovanou, jako symfonii čtyřvětnou oslavnou skladbu překypující barvitost. Pomalu, ale ne zdrženlivěji než v počátečním Allegro uvádí sbor v druhé větě mocné sólové vzývání Romana Hozy. Poté odeznívá sborové Scherzo téměř mrzutě. Ve finále pak obšeptávají zpěvačky a zpěváci sopranistku s „Miserere“ prosbami: Smiluj se; načež se sopranistka a její barytonový partner, sbor a nástroje pustí do čím dál frenetičtějšího, do morku kostí otřásajícího závěrečného jásotu „Alleluja!“. 900 posluchačů, opět ve stoje, věnuje účinkujícím dlouhotrvající potlesk.

Jásot v den vzpomínek světové války? Jen na první pohled hrůzný „kontrast“. Zdůrazněje ale, že přes všechny hrůzy život na zemi přetrvává; a že lidstvo potřebuje nebeské vysvobození každý den nanovo.