Soprán: Eva Kolková
Alt: Lucie Hilscherová
Tenor: Juan Lopez
Bas: Jan Šťáva

Basilikachor Waldsassen

Kantáta "Aus der Tiefen rufe ich zu Dir" - složil ji J. S. Bach asi ve svých 20 letech na slova žalmu č. 130 - je to nejstarší jeho kantáta - tedy někdy v roce 1707 pro kajícnou mši po požáru v Müllhausenu.

Český text - žalm 130

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch ať je nakloněný k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit. Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání. Více než stráže na svítání, ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele, ze všech jeho provinění.

RASTISLAV Blansko (sbormistr Jaroslav Martinásek)

CZECH VIRTUOSI

Andreas Sagstetter - dirigent


"Z hloubi volám k tobě, Pane“
Pěvci a hudebníci předvedli ve Waldsassenu hudební zážitek, který se hluboce vtisknul
- od Reinholda Tietze-
Waldsassen. Dlouhá „symfonie“ přivádí k sborovému živému „Vivace“ v naději člověka na vykoupení z hříchu světa slovy: „Pane, slyš můj hlas“, zpívají všichni velmi citlivě. „Velký podzimní koncert“ ve vyprodané bazilice navozuje v nedělní odpoledne rozjímavý listopadový čas. Církevní hudební ředitel Andreas Sagstetter diriguje jím nastudovaný sbor „Chor der Basilika Waldsassen“ a sbor „Rastislav Blansko“, který připravil Jaroslav Martinásek, dále také orchestr Czech Virtuosi.
Nejdříve zaznívá kantáta „Z hloubi volám k tobě, Pane“ BMW 131 od J. S. Bacha. Svěží je k tomu také hudební doprovod. Dojemné basové arioso „Smiluj se nade mnou“ prohlubuje prosbu, po té co „ty víš, Pane, že jsem zhřešil“, člověk pak nemá šanci. Jan Šťáva představil tento náhled a následující prosbu velmi jemně. Podpořila ho se svým sopránem Eva Kolková v přenesené prosbě.
Také sbor „doufá ve slovo Páně“ s velkou melodií. Obnoveně se připojuje árie. Altistka Lucie Hilscherová přebírá hlasovou jemnost sopránu, když tenor Juan Lopez pln naděje míní „má duše čeká na tebe, Pane“. Sbor završuje svou naději – „V Pánu je milost a vykoupení“. Výzva k pravému lidskému jednání, jak je v Bachových kantátách obvyklé, s plným výrazem a absolutně pochopitelně předvedeno od Sagstettera a jeho hudebníků.
Hluboký smutek v tónech
Nyní následuje poslední dílo, které Mozart zkomponoval, jeho „Requiem d-moll“ KV 626. Na začátku můžeme najít v tónech hudebního básníka hluboký smutek. Důraz smyčců dotváří dlouho trvající tónový sled fagotů a basetových rohů a vytváří naříkavý hlas, který je díky pozounovým akordům a nastupujícímu zpěvu ještě více prohlouben. Naděje vzklíčí, když „lidem svítí věčné světlo“.
Tak je zdvojená fuga pro „Kyrie eleison“ a „Christe eleison“ spíše v momentě, kdy se obrací naděje v správný směr. Neboť Mozart představuje Boží soud pomocí různých hudebních efektů. Žádný člověk se nemůže vyhnout „Dni hněvu“ – to je jasné. Ve všech tónech Requiem je tato část velmi intenzivně představena instrumentálně i ve zpěvu.
Jan Šťáva dává této celé hrůze ještě speciální ráz, když oznamuje slavnostním tónem, že „pozouny nutí všechny před boží trůn“. Tenor Juan Lopez poukazuje, že „vše je zapsáno v jedné knize, za co musí svět pykat“. Lucie Hilscherová ztvárňuje v altové pasáži, že „nic nezůstane nepotrestáno“. Eva Kolková tápe v sopránu mezi nadějí a zoufalstvím, co „já nuzný člověk mám říci“. Ještě jednou je na to poukázáno za zvuku pozounů a mohutným sborovým zpěvem, kdy „Pán strašného majestátu“ a „zdroj milosti“ je prosen lidem: „Zachraň mě!“.
Odpuštění a vykoupení
Touto výzvou také pokračuje sólový kvartet, když čtyřmi jemnými hlasy doufám v odpuštění a vykoupení.
Oběti trpí, ale Bůh zavolá kající hříšníky k sobě v soudný den tohoto světa. Následující části díla evokují "Pána Ježíše Krista", který je "svatý" a vrcholí v posbě, aby dal všem lidem věčný odpočinek.
Příslušně potichu zaznívá v adagio odkaz na „věčné světlo“, až po allegro, kdy ke oslavována „věčnost Boha a jeho svatých“.
Sagstetter dokázal množství těchto myšlenek v sólových kvartetech, sborech a v orchestru tak důvěryhodně sdělit, že se tato intenzivní interpretace Mozartovy poslední vůle velmi podařila.

* * *
Článek o spolupráci s přáteli ve Waldsassenu -Harmonie v nejlepší formě-
Překlad:
Jen dvě dvouhodinové společné zkoušky potřebovali hudební partneři. Poté byli připraveni pro velkou úlohu.
"Je to vždy velmi působivé", vyjádřil svůj obdiv pan farář Thomas Vogl, "že to tak jednotně a semknutě funguje, to je jednoduše skvělé a to nejlepší, co se může k harmonii říci.
Při přijetí pro účinkující při velkém podzimním koncertu v sále Domova mládeže podtrhl Thomas Vogl ale také to, že by se mělo poděkovat především oběma hudebním vedením - církevnímu hudebnímu řediteli Andreasi Sagstetterovi a Jaroslav Martináskovi. Znovu nezávisle na sobě nastudovali dílo pro podzimní koncert - sbor "Chor der Basilika" z Waldsassenu a sbor "RASTISLAV" z Blanska nedaleko Brna-CZ. Dovolte mi za tento obdivující výkon zcela srdečně poděkovat, řekl farář Vogl, kteřý hovořil o "znamenitém úspěchu" a "dechberoucím koncertu".

Společně s asi 100 ženami a muži provedl koncert s Bachovou kantátou "Z hloubi volám k tobě, Pane" a rovněž Mozartovo dílo "Requiem" - KV 626 - orchestr CZECH VIRTUOSI z Brna. Květiny byly předány sólovému tenoru Juanu Lopezovi, který jako jediný se dostavil na společnou večeři. Jednu kytici předal farář Vogl také Jaroslavu Martináskovi a Andreasi Sagstetterovi, rovněž také varhanici Silvii Gmeinerové. Květiny obdržela také Iva Kakáčová - předsedkyně sboru Rastislav, která poděkovala za příjemnou spolupráci ze svého pohledu. Nakonec si také sbory vzájemně vyměnily dary - každý své regionální speciality.

"Ekumenismus ve sboru"
Mezi účinkujícím při podzimní koncertu byli ve sboru "Chor der Basilika" tentokráte dva vyjímeční pěvci - páter Romanos Werner, který posilnil ve Waldsassenu tým pro duchovní pastoraci - zpíval bas. Fritz Lieb, diakon evangelické obce, byl posilou v tenoru. "Pěkné, že jsi byl při tom", řekl farář Thomas Vogl při přijetí v sále a těšilo ho, že ve Walsassenu tak dobře funguje ekumenismus v právě probíhajícim "Roce Reformace" (pozn. red. od 31. 10. 2016 do 31. 10. 2017 - 500. výročí reformace v Německu).