I. část
W. A. Mozart: Velká mše c-moll
diriguje: Andreas Sagstetter
II. část
A. Rejcha: Te Deum
diriguje: Jaroslav Martinásek
Hana Škarková
Lucie Hilscherová
Tomáš Kořínek
Jan Šťáva
Basilikachor Waldsassen
smíšený pěvecký sbor RASTISLAV Blansko
orchestr CZECH VIRTUOSI
VIDEO z koncertní cesty do Waldsassenu 7. - 8. listopadu 2015
FOTOGALERIE k této akci
Přátelské setkání se sborem z Waldsassenu po koncertě 8. 11. 2015
Recenze z novin "Der Neue Tag"
Recenze koncertu 8. 11. - Der Neue Tag
Překlad:
Vášeň s grandiózním finále. Dva sbory a orchestr se postarali při "Velkém podzimním koncertu" o plně obsazenou baziliku. S dvěma díly od W. A. Mozarta a A. Rejchy sbor při bazilice "Basilikachor" spolu se sborem RASTISLAV Blansko okouzlily publikum. Hostující orchestr Czech Virtuosi k velké Mozartově "Mši c-moll KV 427" a k Te Deu od českého skladatele Rejchy přidali překrásné tóny. Nastudování děl bylo úspěšné díky Andreasi Sagstetterovi ve Waldsassenu a díky Jaroslavu Martináskovi v ČR. Intenzivní spolupráce sborů trvá již více let. Mozarta dirigoval A. Sagstetter. Hned od začátku cítilo publikum intenzitu a vášeň skladby.
Výrazově silné a obsahově plné
Ženské hlasy otevřely Kyrie, nadšené stupňování od tenorů a basů dospělo až k sopránovému sólu. Hana Škarková zpívá jasně v nejvyšších polohách. Také nižší úseky jsou výrazově silné a obsahově plné. Jen její břišní hlas při nejnižších tónech působí poněkud vynuceně.
V duetu s Lucií Hilscherovou je odzpíváno komplexní "Domine Deus". Komplikované vedení hlasů zvládly pěvkyně mistrně. "Qui tollis" je díky výrazově silné dynamice představeno opravdu překrásně. Andreas Sagstetter diriguje s vášní a nechá hudebníky z hřmotného forte náhle odpadnout do opravdu niterného piana. Zářicí zvuky jsou v Kredu, jež doplňuje tenor Tomáše Kořínka a bas Jana Šťávy. Obzvláště atraktivně je ztvárněno "Et incarnatus est", při kterém sopranistka Hana Škarková spolu s dřevěnými dechovými nástroji vytvoří kadenci.
Angažovaná gesta
Po grandiózním finále "Benedictus" pro zdvojený sbor a sólisty následuje mohutný potlesk pro interprety a dirigenta A. Sagstettera.
Te Deum od Antonína Reicha se Mozartově Velké mši nepřibližuje. Kompoziční možnosti jsou zcela odlišně použité. Celé dílo je navrženo přepychově a slavnostně. Dirigent Jaroslav Martinásek má sbory a orchestr stále díky výrazným gestům pod kontrolou. Harmonicky ztvárňují "Te per orbem terrarum" dechy s basistou Janem Šťávou střídajícím se se sopránem a altem. Po grandiózním finále "In te, Domine speravi" následují ovace a nekončící potlesk pro pěvce a hudebníky.
* * *
Recenze z novin Frankenpost - koncert 8. 11. 2015 ve Waldsassenu
Překlad:
Zatím ve velké naději
- Waldsassen -
Fragment znamená střep či úlomek. Něco rozbitého. Představíme si pod tím něco zapomenutého a nedokončeného. Ale přitom něco nedokonaného může být naprosto dokonalé: Jako je v hudbě Sedmá symfonie Franze Schuberta nebo Devátá Antona Bruknera nebo Lulu - opera Alana Bergse... Nebo dvě nejvýznamnější církevní díla W. A. Mozarta. Při Requiem ho přerušila smrt a c-moll mši nechal jednoho dne prostě ležet. A přitom se tato Velká mše opírá na prísaze: Pokud bude moci přivést svou nevěstu Constanze k nesouhlasícímu tatínkovi do Salzburgu - tak to tehdy jako šestadvacetiletý slíbil - udělá tam provedení nové mše. Avšak v době, kdy se 1783 tak opravdu stalo, byla jen půlka mše hotová, zatímco druhá zůstávala "zatím ve velké naději". A tam také zůstala.
Ale i nedokončené dílo se může dokonale podařit a fragment může být "velký". Jeden hodně velký umělec, světově proslulý Leonard Bernstein, zpracovatl v dubnu 1990 Mozartovu Velkou mši ve waldsassenské bazilice dokonal, dodnes se nahrávka bere za příklad. Není lehké se s tímto provedením srovnávat. A nebylo ani cílem sboru baziliky posíleného o sbor Rastislav z jihomoravského Blanska toto vynikající provedení překrýt.
Ve vyprodané chrámové lodi prožilo publikum "velké" pozdní odpoledne - mohutné zvukem, rozšířené o jemnosti citu, velkolepé uměleckým a působivé duchovním dojmem. Lide se dozvěděli: S pohledem do věčnosti mohou žít "zatím ve velké naději".
Vyloženě slavnostní
Hlasům, zejména sboru, patří toto Andreasem Sagstetterem vedené vystoupení. Orchestr Czech Virtuosi se ohleduplně drží zpět - se svými citlivými smyčci a jemně svítícími žesti, aniž by se schovával. Jako Missu Solemnist neboli "slavnostní lirurgii" uchopil dílo Sagstetter. Po osudovosti počátečních taktů "Kyrie" se oba výborně připravené a ohleduplně propojené sbory vyšplhají k prvnímu vrcholu vznešenosti.
Středobodem fragmentu - protože Mozart nikd ynedokončil "Credo" - se stává obsáhlé, mnohokrát rozčleněné a dost protikladně znějící "Gloria". Sbor ho nechá mohutně vypuknout. O to pokorněji prožívá důstojnost části "Gratias" se svými obtížnými ale bezchybně zvládnutými nástupy. V těžce kráčejícím "Qui tollis" maluje jasnými modulacemi a osvěžujícími kontrasty tichosti a hlasitosti obraz beznaděje, smutku a strachu. Zatímco ve fugách - "Cum sancto spiritu" ve finále části "Gloria" a "Hosanna" ve finále celé mše - následuje kultivovaným a vytrvalým "mozartováním", polyfonií ve stylu starých mistrů s mnoha finesami hudbotvorby.
Do bodu zklidnění provádí sólová sopranistka Hana Škarková sólo "Et incarnatus" - tuto jemnou ukolébavku ještě mladistvé matky. Pak se spojí s žensky plným hlasem své mezzosopránové kolegyně Lucie hilscherové v "Domine Deus", kde obě s velkým důrazen prokáží kompatibilitu svých rozdílných barev hlasu. V "Quoniam" působí obě umělkyně spolu s Tomášem Kořínkem. V tomto sousedství zní jeho tenor ale hodně tvrdě a obojetně. Také mocný ale nestálý bas Jana Šťávy poněkud odpadá.
Musí Te Deum Antonína Rejchy taky tak "odpadnout" oproti Mozartovu géniu? S viditelným uznáním a fyzickou impulzivností aktivuje Jaroslav Martinásek životní sílu a nepopiratelné právo na existenci tohoto na svůj způsob "velkého" díla. Martinásek, který řídí sbor z Blanska už téměř 30 let a vystupuje v druhé části koncertního programu na dirigentský pultík, vede sbor netrpělivě, ba přímo bouřlivě do díla.
Opakovaě tak vyvstanou skvělé pěvecké výměny mezi sboristy a sólovým kvartetem. Teprve rozjasněné ženské hlasy otevřeou trancendenci basové árie "Te per orbem". v "Salvum fac" se sólisté se záměrnou poddajností distancují od mohutnějšího zpěvu sboru. A v triumfujícím závěrečném kusu "In te, Domine" oba sbory spolehlivě postaví most mezi "velkou nadějí" a "na věky", kde už nikdo nepřijde nazmar.