Filharmonie Hradec Králové
Isabelle Ange (soprán)
Sibrand Basa (tenor)
Joachim Goltz (baryton)
Chor der Marktkirchengemeinde Wiesbaden
RASTISLAV Blansko
Thomas J. Frank
FOTOGALERIE
Recenze koncertu v deníku Wiesbadener Kurier: CARMINA BURANA, Wiesbaden 17. 10. 2015
Bez mýtické zátěže
Ulrike Brandenburg
Wiesbaden - Někdy hraje i architektura - tak byl novogotický kostel "Marktkirche" perfektní kulisou pro Orffovu Carminu Buranu, která zde zazněla s hluboce působivým dojmem v sobotu večer. Texty z 12. století a na základě církevního druhu hudby nově objevený středověk: Často se v této slavné skladbě vznášel většinou synchronně vedený a latinsky vícehlasý zpěv nad základními akordy. To vyžadovalo od sboru Rastislav Blansko a sboru Marktkirche Wiesbaden také bezpodmínečnou přesnost.
Poetické akcenty
Pod inspirativním vedením kantora Thomase J. Franka dosadila Filharmonie Hradec Králové vysoce poetické akcenty. Kromě běžně nastaveného primárního kritéria - rytmičnosti tohoto slavného díla - dosadili Češi plně znějící obsah. V obdobě k dynamicky rozdílné síle nástupů sboru prožíval posluchač nepředvídatelnou sílu osudu od Fortuny, když zvuk šepotu, který v třetí části popisující jaro se sborovými hlasy plně splynul. K tomu naprosto pocitově znějící letní teplo a půvabná středověká představa blaženosti v následujících pasážích, až do změny, kdy zazněla atmosféra taverny. Zde se měnil jemný-důrazný zpěv barytonisty Joachima Goltze k energickému tónu, překonanému jen Sibranem Basou, který mezitím komickým falzetem a průzračnými výšky suverénně měnil svůj tenor. On nejenže zpíval opékající se labuť, on ji i hrál.
V zemi Cockaigne
Stejně tak to bylo i s opravdovým nástupem barytonové pasáže poživačného opata z francouzské literatury známé země Cockaigne (mohli bychom říci země užívání si života). Od této chvíle létaly šípy Amorovy, které tak přinesla plně zvučně sopranistka Isabelle Ange. Její spektrum dosahovalo zvonově jasné jemnosti až k parodickému náladovému křiku.
Spojení malebné interpretace s hravou a ztvárněnou radostí všech účinkujících osvobodilo dílo od novomýtické zátěže rituálně umělého díla. Hudba přiblížila velmi schopného skladatele distancujíce se ironie jazykové vtipnosti. Všeohromující aplaus a opakování části O, Fortuna korunovaly intelektuálně a emocionálně bohatý večer.