sólisté
Chor der Basilika Waldsassen
Chor Rastislav Blansko
Členové "Školního sboru a orchestru klášterního gymnázia Tirschenreuth
Festivalorchester der Basilikakonzerte Waldsassen
Dirigent: Andreas Sagstetter
Z německých novin:
„DOSÁHLI VELKÉ VĚCI“
Basilikachor, Rastislav a Festivalový orchestr zahájili vydařenými Janovými pašijemi
--------------------------
Waldsassen. Dojemným vystoupením byla zahájena letošní koncertní řada v bazilice. Pod vedením regionálního kantora Andrease Sagstettera provedli sbory Basilikachor, Rastislav z Blanska a sbor Stiftland-gymnázia Bachovy Janovy pašije.
-----------------------------
Kvůli dohlednému odvlhčování přední lodi baziliky bude kostel začátkem května v opravě. Proto byl „Velký podzimní koncert“ přesunut na začátek roku.
-------------------------
„Ne POTOK (německy Bach znamená potok), moře….“
--------------------------
„Dosáhli velké věci“, řekl místní farář Thomas Vogl, když se potkali všichni účinkující po konci koncertu v sále „Katolického domu“. Zde pan farář, označován jako zodpovídající pořadatel koncertní řady v bazilice, pochválil všechny účinkující. Poukázal na známý citát Beethovenův: „Ne Bach, ale Moře se měl jmenovat“ odrážející jeho pohled na mnohostrannost Bachových děl. „Pašije ukázaly, jak velké to moře je.“
Přesně do tohoto moře se ponořili spoluúčinkující v neděli : V tomto moři plavali, stejně tak i pan farář. Mluvil také o útesech, které byly zvládnuty: „Za snahu, která tomu předcházela“, děkoval farář Vogl všem. „Bylo nutno mnoho zkoušek, aby se toto dílo obrátilo k Pánu“. Jmenovitě děkoval pan farář Jaroslavu Martináskovi, sbormistrovi sboru Rastislav z Blanska nedaleko Brna, za nastudování tohoto díla stejně jako Andreasi Sagstetterovi. „Basilika-Kirchenmusiker = církevní hudebník při bazilice“ a regionální kantor se znovu ujal vedení společného projektu. Přitom vyzdvihl energii a sílu Sagstetterovu v souvislosti s přípravou a provedením – a upozornil nato, že Sagstetter prodělal v minulém týdnu ještě navíc těžkou chřipku.
Tradičně předal farář Thomas Vogl dary – A. Sagstetterovi am J. Martináskovi „vuřt-kytici“ stejně jako květiny sólistům, byli to: Gisela Schubert (alt), Anja Zügner (soprán), Florian Dengler (barytn). Sólisté bas Franz Schlecht a tenor Jan Petryka museli bezprostředně po konci koncertu odcestovat.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
JSME ZCELA NADŠENI
Waldsassen. „Dílo bylo velmi těžké“, tak líčila Iva Kakáčová, předsedkyně sboru „Rastislav“ náladu ve sboru, když před nějakou dobou začaly zkoušky na tento společný projekt.
„Ale nyní jsme zcela nadšení, jak se dobře vydařilo ,“ tolik předsedkyně sboru o provedení Janových pašijí J. S. Bacha.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
JEN DVĚ SPOLEČNÉ ZKOUŠKY
Janovy pašije, které provedli sbory Basilikachor a Rastislav při společném projektu, platí dlouhodobě za náročné dílo. Po několikáté nastudovaly partnerské sboru nezávisle na sobě další dílo. Po příjezdu autobusu partnerského sboru v sobotu v poledne byla teprve odpoledne první společná zkouška. Po jedné generální zkoušce v neděli dopoledne s orchestrem následovalo odpoledne provedení. V neděli po večeři se vydali hosté na pětihodinovou zpáteční cestu.
Pro koncert v neděli byl znovu přizván „Festivalový orchestr“ skládající se z učitelů a žáků gymnázia „Stiftland-Gymnasium“. Mezi spoluúčinkujícím byli také hudebníci z Česka.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
--------------------------------------------
POCTA PRO ANDREASE SAGSTETTERA
Waldsassen. Krátce po Velikonocích nadchází pro A. Sagstettera a pro „jeho“ Basilikachor výjimečná pocta. Církevní hudebník při bazilice a regionální kantor bude 7. 4. vyznamenán nadací „Buecher-Dieckmeyer“. Vyznamenává zvláštní zásluhy v péči o církevní hudbu v Bavorsku. Od roku 1995 vyznamenala v Mnichově sídlící nadace významné osobnosti nebo sboru – mezi nimi chlapecký sbor „Windsbacher Knabenchor“ a augsburský chlapecký sbor „Domsingknaben“.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
BEZHLESNÉ TICHO PO ZÁVĚREČNÉM CHORÁLU
Mamutí projekt regionálního kantora: Janovy pašije dojaly v plně obsazené bazilice ve Waldsassenu
--------------------------------------------------------
od Christiny Zeiglerové WALDSASSEN.
Mamutí projekt představil regionální kantor A. S. s Janovými pašijemi Jana Sebastiana Bacha. V plně obsazené bazilice přednesli v neděli dojemný pašijový koncert pět sólistů, sbory a orchestr.
Opuletní , dvouhodinové dílo pojednává s působivými sbory a chorály stejně tak lyrickými áriemo o cestě utrpení Krista – od zajetí až po smrt na kříži. Hudba nechává biblická slova a volně přebásněné texty tak přímo a emocionálně prožít, jak toho vyslovené slovo není mocno.
------------------------------------
NĚŽNĚ A JASNĚ
------------------------------------
Sólisté Anja Zügner (soprán), Gisela Schubert (alt) Jan Petryka (tenor), Franz Xaver Schlecht (bas) a Florian Dengler (bas) byli plně a dobře znící, zpívali procítěně a působivě. Obzvláště zapamátovánihodný byl výkon Jana Petryky, který jako evangelista zpíval recitativy k propojení doprovodu orchestru velmi citlivě a přesto s velkou jistotou. Anja Zügner interpretovala sopránové árie něžným a jasným hlasem. Důvěra v části „ Následuji tě radostnými kroky“ přišla stejně tak jako vyjádření smutku v části „Rozplyň se srdce mé“.
Naléhavé a plně provedené byly altové árie Gisely Schub ert. Zvláště dojemně interpretovala část „Je dokonáno“, v které v zcela kontrastní závěrečné části dosadila vrchol. Oba basoví sólisté Florian Dengler (Ježíš) a Franz Xaver Schlecht (Petr, Pilát) zpívali s hlasovou plností a procítěnou dynamikou.
------------------------------
PŘEKRÁSNÉ HLASY
-------------------------------
Velký sbor, skládající se ze sboru baziliky Waldsassen, sboru Rastislav Blansko (nastudování: Jaroslav Martinásek) a členové školního sboru gymnázia „Stiftland-Gymnasium“z Tirschenreuthu, završoval představení dojemně zpívanými chorály. Jen zřídka, např. v náročné basové árii „Spěchejte duše ztrýzněné“, byla slyšitelná malá nejistota. Orchestr dojímal svou precizností a přesností. Sotva tón vypadl z rámce. Hudebníci hráli zcela v jednotě, která překrásně doprovázela zpěv a nedrala se do předu, přitom pozorně sledovali přehledná gesta dirigenta A. Sagstettera.
Po závěrečném chorálu „Ach, Pane, nech své anděly“, který vyjadřoval zářivou naději ve vítězství nad hříchem a smrtí, panovalo v kostelní lodi bezhlesné ticho a nikdo se neodvážil jej přerušit. Teprve po drahném čase vypukly nekončící ovace v dojatém publiku.
