Sbor Chor der Basilika Waldsassen
SPS Rastislav Blansko
Schulchor des Stifland-Gymnasiums Tirschenreuth
Soprán: Antonia Bourvé
Alt:
Tenor: Colin Balzer
Bas: Christian Maria Schmidt

Festivalorchester der Basilikakonzerte Waldsassen

Diriguje: Andreas Sagstetter

Ohlasy Waldsassen - tisk:

Potvrzení života a hluboká zbožnost byly patrné
- ovace ve stoje při „Velkém podzimním koncertu“ ve Waldsassenské bazilice
Pod obrázkem: Velkým úspěchem se stal koncert „Stabat Mater“ – ve Waldsassenské bailice.
Waldsassen - Plně obsazená byla katedrála kvůli koncertu s opulentním dílem Stabat Mater od Antonína Dvořáka. Intezivní operní zpěv nabídli sólisté Antonia bodré, Gsela Schubert, Colin Balzer a Christian M. Schmidt, mohutná dynamika a výraz sbor a orchestr.
Přesná taktovka
Při koncertě se sešli pěvci ze sboru při bazilice, českého sboru „Rastislav Blansko“ a členové školního sboru gymnázia-Stiftland v Tirschenreuthu. Také „Festivalový orchestr koncertů v bazilice“ vystupeje speciálně pro výjimečné koncerty. Dirigent Andreas Sagstetter pochopil bravurně s precizní a nevyumělkovanou taktovkou rovnováhu mezi orchestrem, sborem a sólisty.
Se širokým spektrem dynamiky a s obratně kontrolovanými dynamikami nechal vyjádřit v deseti částech Dvořákových vlastní bolest, ale také jeho přihlášení se k životu a hlubokou zbožnost.
Bolest Matky Boží pod křížem svého syna byla pro skladatele bolestí všech rodičů, kteří ztratili své dítě. V roce 1875 zemřela novorozená dcerka Josefa, o dva roky později se jim otrávila sotva roční Růžena sklenkou fosforu, kterou rodiče Dvořákovi neohlídali. Krátce nato zemřel tříletý Otakar na neštovice. Dvořák vytvořil po těchto ranách osudu své „Stabat Mater“ a vnesl do něho svou bolest ze ztráty dětí.
Melodie jsou založeny na melodiích své rodné země s prvky prosté zbožnosti. „Dej Bůh, že zas bude dobře“, napsal Dvořák jinému smutnému otci.
Čtyři sólisté byli působiví díky čistému a vroucímu zpěvu, bohužel někdy byl v pozadí za zvukem orchestru. S bezchybnou intonací byla zazpívána sóla, dueta nebo kvarteta. Výborně zazpíval také velký sbor s emocionální transparentností při grandiózních zesilováních. Precizní nástupy a čistá intonace určovali zpěv. Orchestr hrál plynně lyrické melodie a s hmatatelným výrazem.
Dlouhotrvající potlesk
Později ve finále, které končí jako zářící vize ráje v osvobozujícím D-dur, mělo mnoho posluchačů husí kůži. Publikum se odvděčilo za mimořádné výkony zpěvákům a hudebníkům dlouhotrvajícím potleskem a ovacemi ve stoje.